JE TO DOCELA DÁVNO



 Představte si takovou partu lidí, co se líhne z několika dělníků, a to ještě v nepříliš atraktivním prostředí páchnoucí továrny. Je zde cítit slévárenský popílek poletující nad industriální architekturou, která byla postavena ve střídmém stylu devatenáctého století. Podobný je i styl života zdejšího obyvatelstva poznamenaný středověkým průmyslem a přistěhovalectvím.

Píše se rok 1982 a pod spádovým panelovým sídlištěm v Mariánském Údolí u Olomouce v továrně Moravia vzniká tehdy na půdě ZK ROH ctihodný JAZZ KLUB /dále jen JK/. Je to docela dávno. Možná to byl podivný sen a já si ho pamatuji snad jen v obrysech, ale pocitu, že mi něco chybí, se již nezbavím. Matné vzpomínky mě stále někam postrkují. Snad i k této tvorbě stránek a tomuto rozjímání. Nikdo mě neurčuje pravidla při psaní a ani nevlastním hodnotový kompas, určující význam jednotlivých dekád činnosti JK.

Doba se zrychluje, nikdo neví kam to povede, staré dobré časy jsou nenávratně za námi, vše se stává povrchněijším, na nic v tom fofru není čas. Všechny mé dosavadní iluze se rozpadly na padrť a všechny spřízněné duše pomalu zežloutly. S určitostí mohu říci, že JK vznikl v důsledku spontánního a svobodného rozhodnutí konkrétních jedinců. JK se stal pootevřeným kulturním prostorem na Olomoucku. Tento prostor byl křehký, experimentální, svérázný, možná někdy i rizikový a kdoví jaký ještě. Ani nelze hovořit o nadčasovosti našeho jednání, ale spíše šlo o mimočasovost, která nás uvrhla v potřebnou dobu na potřebné místo - tam, kde se JK reprodukoval. Bylo to místo pro kreativní seberealizaci lidí, kteří ji potřebovali a mohli se zúčastnit na přípravách a produkci audiovizuálních pořadů nebo živých koncertů, které se konaly běihem existence JK. Je nutné připomenout, že naše bytí v počátku osmdesátých let bylo o to zvláštní, že kontrastovalo s tehdejšími zásahy proti značné části mladé generace, ať již hudbu přímo produkující nebo konzumující. Byl to především týdeník Tribuna, který uveřejnil rozsáhlý materiál s titulem “Nová vlna se starým obsahem”. Tento podivný a vykonstruovaný článek dosáhl svého. Kapely v drtivé většině přišly o své zřizovatele, o razítka na povolovačkách od kulturních odborů, národních výborů a dokonce o pódia sálů a klubů. Je až neuvěřitelné, že v tomto období kulturní krize se naše hudební pořady a koncerty mění v události a svátky pro výlučný okruh publika undergroundu a alternativy. ........

Publikace vydána
V osmdesátých letech
Svépomocí na dokumentačním
Fotografickém papíře
JIŘÍ DĚDEČEK
MAR.ÚDOLÍ / 1985
Vnor

    Možná, osmdesátá léta patřila k těm nejlepším. Možná k těm nejhorším. Možná nás zamrazí dekády její diskotékové kýčovitosti, konzumní mělkosti, nebo v našich končinách koneckonců pokročilá dekadence a absurdita      komunismu i životního stylu spojeného s tímto režimem. Ale I tak každý v sobě nosíme střípek 80.let, který nás dovede mile zahřát na duši. Pro někoho je to ještě vzpomínka na mládí, pro jiného připomínka mile proflákaného desetiletí.

		NAŠE OSMDESÁTÁ LÉTA
Vnor
Publikace vydána
V osmdesátých letech,
i když nebyla povolena
tehdy ONV
V Olomouci
Publikace vydána
K dvacátému výročí
Vzniku Jazzklubu
Pro členy JK a jeho
Příznivce v roce 2002
prohlédni
Copyright © D.G.D. & vnor / 2012

HOME

JAZZKLUB HISTORIE

KONCERTY 1983-1987

AUDIOVIZUÁLNÍ POŘADY

FILMOVÉ POKUSY

ÚDOLÍ 2002

GALERIE JAZZKLUB

VNOR VÝTVARNO

VNOR FOTOGRAFIE

VNOR PLAKÁTY

HISTORIE JK
1982 - 1987

E D I T O R I A L

NIKDY JSEM SE NEPOVAŽOVAL ZA SOUČÁST NĚČEHO. JEDNOU SE STALO, ŽE JSEM POZNAL PÁR LIDÍ A BYL JSEM V TOM S NIMI, ANIŽ BYCH SI NĚJAK ZVLÁŠŤ UVĚDOMOVAL, ŽE POČAL JEDEN ŽIVOTNÍ CYKLUS, OBSAHUJÍCÍ POJEM SNOVÉHO ČASU. KDYŽ SE OHLÉDNU PO SVÝCH POUTÍCH A OPOVÁŽÍM SE JE ZOBECNIT, MÁM DOJEM, ŽE TAKÉ MY DNES CHODÍME PO JAKÝCHSI OSOBNÍCH SNOVÝCH STEZKÁCH A KONÁME NA STEJNÝCH MÍSTECH STEJNÉ OBŘADY A SNAŽÍME SE ODHALIT SEN, VE KTERÉM MAJÍ SVŮJ ZÁKLAD.

Vnor